Z obálky nejnovějšího vydání magazínu MM Průmyslové spektrum se na nás usmívá prezident AVO Libor Kraus. Přečtěte si jeho rozhovor uvnitř časopisu.
MM: V roce 2015 jste v jednom rozhovoru uvedl, že v oblasti výzkumu a vývoje je mnoho dlouhodobě neřešených problémů, které bohužel postupně bobtnaly a nyní dostávají celý systém do velkých problémů. Dnes je začátek roku 2019, změnila se situace?
Ing. Kraus: V roce 2015 byla specifická situace. Česká republika neměla připravenou implementaci nových evropských předpisů a pravidel do vlastní legislativy. Platil dvojí systém. Česká legislativa měla zákon o výzkumu a vývoji, a ten říkal něco jiného, než uváděl evropský rámec. Končilo období strukturálních evropských fondů. Rovněž končily některé programy podpory z národních zdrojů, jako například podpora mezinárodní spolupráce na MŠMT v oblasti aplikovaného výzkumu. Nebyla řešena návaznost na jejich další pokračování, což je dnes už vyřešeno. Dlouhodobě byla opomíjena podpora aplikovaného výzkumu. Aplikovaný výzkum dostával menší podporu než organizace, které dělaly špatný základní výzkum. Příliš dobře neprobíhalo hodnocení výzkumných organizací podle tehdy platné metodiky. Celkově nebyla řešena spolupráce mezi firmami a výzkumnými pracovišti. Těch přehmatů a nedostatků bylo více. V roce 2015 se jejich dlouhodobé odkládání a neřešení nakupilo.
Uplynuly čtyři roky a situace se zlepšila. Vznikla nová metodika hodnocení výzkumu a vývoje, která hodnotí jednotlivé výzkumné organizace. První jsou resortní výzkumné instituce, kdy každý poskytovatel podpory hodnotí své výzkumné organizace na základě své potřebnosti, jejich výsledků a relevance. Zvláště se hodnotí ústavy Akademie věd (AV), které mají své hodnocení založené na mezinárodních kritériích. Dále se samostatně hodnotí vysoké školy. Ty se však nedokázaly, od roku 2017, kdy nová metodika začala fungovat, na parametrech hodnocení shodnout. Metodiky tedy platí a pevně věřím, že dojde k jejich naplnění. Tím by se mělo dojít k faktickému porovnání kvality jednotlivých subjektů a využití prospěšnosti a efektivity pro celý systém VaV v ČR.
MM: Na tiskové konferenci ČSÚ, konané na podzim 2018 k aktuálnímu stavu výzkumu a vývoje v ČR, bylo prezentováno, že v současné době máme okolo 3 114 VaV pracovišť. Z toho je 2 628 v podnikatelské sféře, 199 ve vládní sféře, 229 ve vysokoškolské sféře a 58 v soukromé sféře. Odpovídají počty potřebám české ekonomiky? Dá se hovořit o adekvátním počtu?
Ing. Kraus: Čísla, která uvádíte, je nutné vnímat v souvislostech a částečně je rozklíčovat. 3 100 výzkumných pracovišť neznamená, že máme 3 100 výzkumných ústavů. Zhruba 2 600 pracovišť je ve firmách a podnicích. V řadě případů jsou to oddělení výzkumu, vývojové laboratoře, testovací pracoviště nebo jsou to velké výzkumné divize. Je počet 2 600 VaV pracovišť moc, nebo málo? Já si myslím, že to není moc. Podle ČSÚ je v České republice 500 tisíc subjektů, které se zabývají podnikatelskou činností. Část z toho jsou spící firmy, část z toho jsou živnostníci. Pokud bychom tedy počítali 2 600 výzkumných pracovišť na 500 tisíc podnikatelských subjektů, tak jsou to řádově jednotky procent firem, které vlastní výzkumné pracoviště. To si myslím, že není tak moc.
Dále uvádíte, že zhruba 200 výzkumných organizací je ve vládní sféře a stejný počet ve vysokoškolské sféře. Posoudit tyto počty neumím. Odpověď, na kolik jsou instituce využívané a jaký ekonomických prospěch subjektům a celé společnosti přinášejí, byste pravděpodobně našla u jejich zřizovatelů a investorů. Za výzkumné organizace sdruženě v Asociaci výzkumných organizací mohu uvést, že jejich prospěšnost a užitečnost je pravidelně kontrolována a všechny prošly hodnocením kvality jejich činnosti.
MM: Čísla ČSÚ uvádějí, že výzkum a vývoj v ČR je dlouhodobě nejvíce financován ze soukromých podnikových zdrojů. Na druhém místě jsou veřejné domácí finance a na třetím místě jsou veřejné zahraničí finanční prostředky. Je to dobrý model?
Ing. Kraus: Ve výzkumu a vývoji, konkrétně v aplikovaném VaV se pohybuji 30 let. Jsou oblasti, které je nutné podporovat a de facto jim vytvářet určité prostředí. Pokud se budeme bavit o financování veřejného zdraví nebo dopravy, tak nikdo nebude pochybovat o podpoře z veřejných zdrojů. Domnívám se, že podobná situace je v oblasti VaV. Pokud řešíte výzkumné projekty a poskytujete své know-how, musíte mít určitý výzkumně vývojový základ. Tím myslím, že výzkumníci musí studovat a permanentně se vzdělávat. Musí cestovat, navštěvovat jiná špičková pracoviště a dělat další aktivity pro rozšíření poznání. To jsou věci, které nejsou vidět. Jen moudrý stát si udržuje určitou část znalostní báze ve formě vysokých škol, vědeckých ústavů a dalších VaV institucí. Takto nastavený systém prospívá celé společnosti. Efektivně vynaložené státní dotace do fungujících VaV institucí jsou určitě dobře vynaložené prostředky do ekonomické prosperity každého státu. Zároveň by měl být tento systém připravený komerční sféře pomáhat a své výzkumné aktivity a produkty nabídnout pro potřeby hospodářských subjektů.
Vícezdrojové financování z vámi uváděných tří zdrojů je standardem na celém světě, rozdílná je jen jejich míra. V ČR největší část výdajů na výzkum, vývoj a inovace vynakládají firmy, ale zároveň je pravdou, že převážnou většinu těchto výdajů si samy spotřebují. Velmi malá částka, kolem dvou až tří miliard z těchto výdajů jde na spolupráci mezi firemním a výzkumným sektorem. To bych řekl, že je hodně málo. Je to ale obrazem aplikovatelnosti většiny výsledků českého VaV.
Další financování je z národních veřejných zdrojů a evropských strukturálních fondů a výzkumných programů. Hovoří se o tom, že v roce 2020 budou evropské strukturální fondy výrazně omezeny, a to až o čtvrtinu nebo třetinu. Na tak vysokou výši podpor z národních zdrojů pravděpodobně nedosáhneme. Rada pro výzkum, vývoj a inovace předpokládá, že navýšení prostředků do VaV ponesou hlavně firmy. To si myslím, že se nestane, pokud výzkumné organizace nebudou více směřovat své výstupy do firemní sféry. Domnívám se, že jedna cest ke zlepšení by mohla být určitý způsob bonifikace takových výzkumných pracovišť, které s hospodářskými subjekty spolupracují a jejich výsledky se uplatňují v praxi. Naopak by se měly sankcionovat pracoviště aplikovaného výzkumu, pokud takto postupovat nebudou. RVVI na začátku února vyhlásila, že nebude podporovat všechny velké výzkumné infrastruktury, kterých je celkem přibližně 70. Vybrala a rozhodla podporovat cca 48 VaV pracovišť. A už je z toho bouře ve sklenici vody. Ty, které z toho systému vypadly, se ozývají, z čeho mají fungovat. Příklad řešení bych uvedl ze zkušenosti firem v době krize. Některé šly do úpadku, některé změnily výrobní portfolio nebo musely dělat nepopulární rozhodnutí, jako například propouštět. VaV instituce se pořád spoléhají, že nějakou část prostředků dostanou. Vůči excelentním VaV pracovištím, které mají vynikající výsledky, vysoké výnosy a obdrží přibližně stejný objem dotací jako VaV průměrné nebo podprůměrné, mi to přijde nespravedlivé.
MM: Podíl výdajů HDP na VaV byl v roce 2017 přibližně 1,8 %, což je stejné jako v roce 2012. Dokonce byl o 0,2 % nižší než v roce 2014. V severských státech,Německu nebo v Rakousku je to téměř o 1,5 % více. Na druhou stranu v mezinárodním srovnání se státy EU jsme cca na 11. místě. To je zase potěšující, nebo ne?
Ing. Kraus: Poměr výdajů na VaV roce 2014 byl téměř 2 % HDP. Od té doby mírně klesá. Náš HDP za posledních pět let rostl výrazněji než nárůst rozpočtu na VaVaI. Rostou finance, které utrácejí firmy, a klesá podíl veřejných zdrojů. Problém vidím v určování priorit důležitosti, nedostatku vzdělaných lidí a v byrokracii, která nábor nových výzkumníku ze zahraničí brzdí. Nyní Německo zvažuje otevřít pracovní trh pro Ukrajince. Až se to stane, nevím, kdo bude u nás pracovat. Netvrdím, že všichni Ukrajinci odejdou do Německa. Ale část těch chytřejších a vzdělanějších může odejít. V Rakousku nebo v Německu je tento proces daleko jednodušší, takže kumulace chytrých lidí je tam logicky vyšší, a to nepočítám mzdovou motivaci.
Srovnání s některými státy je to otázka úhlu pohledu. Já si myslím, že bychom se měli srovnávat s těmi úspěšnými a nesrovnávat se s těmi, kdo je za námi. Můžu si blahopřát, že je ČR v Doing business někde kolem 30. místa, ale mně by se líbilo být někde kolem 10. místa. A 11. místo v EU? Číselně jsme pod průměrem osmadvacítky. To se mi nelíbí. Já bych chtěl být nad průměrem EU. Vy jste sama zmiňovala srovnání s Německem. Paradoxně, srovnání s Rakouskem by bylo daleko tvrdší, jelikož Rakousko vydává na VaV více než Německo. Pořád si myslím, že český VaV je tak trochu na okraji zájmů, i když v poslední době se začíná měnit k lepšímu. Rada pro výzkum, vývoj a inovace se snaží. Držím jim palce. Moc bych si přál, aby se ve výzkumu začalo daleko více uplatňovat i aplikační hledisko. Nemůžeme vystačit s tím, že budeme mít světové publikace, které mnohdy ani nemáme. Musíme akcentovat, aby existoval takový aplikovaný výzkum, který bude sloužit ke zvyšování našeho HDP.
MM: Výdaje na VaV v podnicích dlouhodobě rostou. V roce 2010 to bylo 15,8 % a v roce 2017 to bylo 30,5 %. To mi rozporuje názor, že Česká republika je země montoven.
Ing. Kraus: Pojem montoven nemám rád. V ČR jsou firmy, které dělají velmi dobrý VaV a snaží se produkovat kvalitní produkt. Pak je zde celá řada poboček, především ze zahraničí, které byly založeny z důvodu investiční pobídky, čímž jsme si řešili nezaměstnanost. Nízké mzdy pro ně byly konkurenční výhodou. Tyto firmy neměly a nemají motivaci nové produkty ani vyvíjet, ani vyrábět. Dostanou výrobkové portfolio i technologie výroby od své mateřské společnosti. Konkurenční výhoda levné práce postupně mizí. Pokud zde byly některé firmy ze zahraničí, které na těchto atributech budovaly byznys, tak právě z těchto důvodu nyní odcházejí.
Výzkum, vývoj a inovaci mohou kvalitně dělat i české firmy, ale potřebují menší výzkumnou jednotku, výzkumné laboratoře nebo alespoň oddělení technického rozvoje, které bude firemní výzkumně vývojové aktivity koordinovat. Středním a malým firmám, které májí pár desítek zaměstnanců se nevyplatí investovat do samostatného výzkumného pracoviště. Přesto dokážou inovovat a vylepšovat svoji produkci a své inovované komponenty dodávají například do IT nebo leteckého průmyslu, který požaduje vysoce sofistikované produkty. Mohou těžit i z toho, že česká populace je velmi vzdělaná a kreativní. Takové podniky pak nejsou a nechtějí být montovnami.
MM: V ČR se, dle mého názoru, striktně rozděluje základní a aplikovaný výzkum, včetně podílů na výdajích. Je toto „rozlišení“ na místě?
Ing. Kraus: Hranice mezi aplikovaným a základním výzkumem je široká. Někdy i základní výzkum generuje okamžité aplikace, které mohou přinést velké finanční a další benefity a progresy.
Striktního dělení na základní a aplikovaný výzkum se nedržím. Rozděluji pouze výzkum na dobrý a špatný. Pokud ale chci dělat aplikovaný výzkum, tak musí končit buď aplikací, nebo neúspěchem. Nemůže končit publikací. To není aplikovaný výzkum. Poslední dobou se v ČR rozmohla určitá kvantifikace, co je aplikovaný a co je základní výzkum. To je pouze byrokratický požadavek podmíněný finanční motivací jednotlivých subjektů. Podle evropských směrnic můžete na základní výzkum dostat až 100 % dotace. Na aplikovaný výzkum dostanete jen 50, na experimentální vývoj 25 %. V celé řadě výzkumných projektů je sáhodlouhé zdůvodňování, které aktivity v projektu se provádějí jako aplikovaný výzkum a které jako průmyslový vývoj. Od toho se vyvíjí určitý finanční bonus, který žadatel může na daný projekt získat.
MM: Jak se daří českým VaV organizacím prosazovat v komerční sféře? Jsou dostatečně motivované a orientované na trh a spolupráci s firmami?
Ing. Kraus: Určitě jsou v ČR výzkumné organizace, jejichž výstupy jsou na světové úrovni a dokážou se prosadit i v aplikaci svých výsledků do komerční sféry. V ČR, podle mého mínění, nejvíce zaostáváme v obchodních praktikách. Není na místě, aby špičkový výzkumný pracovník jednal se zákazníkem. Od toho jsou obchodní oddělení a oddělení transferu technologií. Tak to funguje na celém světě. V Oxfordu, Cambridgi nebo na MIT v Bostonu nesedí v laboratořích obchodníci a manažeři. Sedí tam špičkoví výzkumníci. Jejich obchodní oddělení mají vytipované zákazníky, poptávají fondy, granty, sponzory a zákazníky. Vedou účetnictví, logistiku a další práce. Výzkumník nemůže být odborník na pracovní právo, finance, účetnictví nebo na transfer technologie. Jestliže máme nějakou oborovou specializaci, tak by se jí měli výzkumníci věnovat dobře a naplno. Vše dohromady pak musí tvořit jeden funkční celek.
V ČR tento model až tak dobře nefunguje. Téměř každé VaV pracoviště má formálně obchodní oddělení nebo takového pracovníka. Záměrně říkám formálně. Z prostředků strukturálních fondů byla vytvořena pracoviště transferu technologií. Ty mají mít za úkol komercionalizovat výsledky VaV akademických pracovišť. Praxe je však jiná. Uvedu příklad. Na jedné odborné konferenci bylo prezentováno zřízené centrum transferu technologií. Jeho pracovník nás s nadšením informoval, že dostali 50 miliónů korun na založení centra, najmutí, vyškolení lidí a další výdaje. Na konci tohoto výčtu radostně doložil, že mají prodanou licenci za 300 tisíc korun, a tudíž že mají 300 tisíc vyděláno. Chybný přístup. Není 300 tisíc vyděláno, je minus 49 700 000 korun. Obchodní oddělení se musí věnovat obchodu a chod pracoviště musí být profitabilní. Nelze do nekonečna brát z nějakých fondů. Musíme se více věnovat práci se zákazníky, abychom mohli získat prostředky k následnému VaV, které firmy a podniky budou potřebovat. Je jedno, jestli je dostanou z českých, německých, nebo amerických zdrojů. Pokud se český výzkum prodá i do zahraničí, je to jen dobře. Například licence léků z Akademie věd jsou prodány do USA.
MM: Kde vidíte rezervy ve spolupráci firma versus VaV organizace? Které oblasti by se mohly dále zlepšovat?
Ing. Kraus: V čem máme velké mezery? To je získávání prostředků z fondů EU. ČR dlouhodobě zaostává za státy Evropy, třeba i za Polskem. Kde je problém? VaV v České republice dostává tolik finanční prostředků z domácích zdrojů, že nemá motivaci dosáhnout na fondy EU. VaV pracoviště jsou domácími dotacemi natolik saturované, že nechtějí a nemusí vyvíjet aktivitu, aby na evropské prostředky dosáhly. Některým to prostě stačí. Samozřejmě nelze generalizovat. Vedle pracovišť, která se tzv. vezou, máme pracoviště, která dělají špičkový výzkum. Dokážou si získat prostředky ze zahraničí, spolupracují s univerzitami po celém světě a opravdu podávají vynikající výsledky.
Na straně firem bych uvítal, aby čeští podnikatelé byli schopni jasně definovat, co od VaV organizací očekávají. Často se setkávám s tím, že management nebo majitel přichází s problémem, který neumí nebo nechce definovat a systémově řešit. Požadují rychlé operativní řešení. Podnikatelé a firmy, kteří řeší své VaV aktivity dlouhodobě, problém nemají. VaV organizace neumí predikovat, co budou zákazníci dané firmy za pět let potřebovat. Management by měl jasně specifikovat, jaké technologické úrovně by měl jejich produkt dosáhnout a co jejich zákazníci požadují. Kvalita a úroveň se však zlepšuje. Management firem se vzdělává. V 90. letech se podniky zprivatizovaly a řada jich žila z podstaty. Postupně zjistily, že je nutné produkty inovovat a nově vyvíjet. Chápu, že je zajímal hlavně odbyt. Ale aby byl odbyt, potřebují kvalitní výrobkové portfolio. Ve vyspělých ekonomikách mají firmy na svůj VaV a další rozvoj roční budget. V Česku znám takových firem málo, ale postupně vidím progres.
MM: Rada RVVI na začátku roku 2019 vypracovala Inovační strategii ČR 2019–2030, kterou vláda 4. února 2019 schválila. Nesouvisí tento dokument s tzv. Národní politikou výzkumu, vývoje a inovací na léta 2016–2020, který vláda přijala v roce 2015?
Ing. Kraus: Zmiňujete Národní politiku VaV z roku 2015. Problém některých strategií a koncepcí tkví v tom, že všechny moc dobře ví, co dělat, aby se český VaV zlepšil, ale většině z nich chybí pojmenovat odpovědnosti, určit termíny a konkretizovat činnosti, jak toho dosáhnout. To byl problém i koncepce Národní politiky z roku 2015. Teď bude končit. Hodně věcí se povedlo. Mezi ně patří právě metodika hodnocení, která se bohužel ne vždy dodržovala. Nepovedl se vytvořit resort, který by činnosti VaV zaštiťoval a koordinoval.
V současné době pravomoci koordinátora VaV částečně převzala RVVI. Byla představena nová inovační strategie. Mně se líbí. Nic jiného si nepřeji, než aby ČR byla nejen inovační evropský lídr, ale i světový. Nyní bych však chtěl vidět následný krok, že k této inovační strategii bude zpracován jízdní řád. Očekávám popis, co se musí udělat, kdo to musí udělat, kdy to bude hotovo, co se bude průběžně kontrolovat, a pokud to nebude hotovo, tak jaká se budou přijímat opatření. Moc tomuto záměru fandím. Myslím si, že jen taková cesta může oblast VaV posunout.
V České republice jsou pracoviště, která jsou na světové úrovni. Systém a činnosti ve VaVaI zatím nebyly dostatečně koordinované. Všechny pokusy o systém a řízení skončily na nějakých individuálních zájmech. Individuální zájmy, tím myslím vysoké školy, Akademii věd a zájmy organizací, které jsou sdružené v AVO. Toto je nutné napravit a koordinovat. Všechny VaV organizace musí mít jasné pravomoci, odpovědnosti, povinnosti a plnění povinností. Pro aplikovaný výzkum jsme navrhovali model podobný německé Fraunhoferově nadaci, která by zaštitovala aplikovaný výzkum. Do nadace by se mohlo přihlásit jakékoliv pracoviště z AV, VŠ nebo jiné výzkumné organizace. Nadace by měla k dispozici špičková výzkumná centra a zaštiťovala by manažerskou a obchodní činnost. Firmám by nabízela sofistikovaná řešení. Obdobně, jako v Německu, by mohla komunikovat s dvěma typy subjektů. Za prvé s nadnárodními koncerny, které jsou natolik významné, že určují trend daného oboru. Za druhé se středními firmami, které mají jasného majitele a motivaci pracovat ve svém kraji. Jejich podpora má i velký dosah do místní infrastruktury. V ČR by také mohla vznikat různá oborová centra. Témat ke zlepšení koordinace a systému našeho VaV je mnoho. Česká republika má množství poctivých podnikatelů a chytrých výzkumníků. Věřím, že dojde ke zlepšení koordinace činností a jejich společné práce na vývoji nových produktů a inovací. To je jediná cesta, jak uspět v mezinárodní konkurenci a pokračovat v ekonomickém růstu.
MM: Děkuji vám za rozhovor.
PhDr. Iva Ruskovská
Ing. Libor Kraus vystudoval Fakultu strojní Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni, obor strojírenská technologie. Po absolvování studia nastoupil do Ústředního výzkumného a zkušebního ústavu Škoda. V roce 1998 se stal náměstkem ředitele – vedoucím Výzkumu materiálů a technologií. Po odchodu ze Škoda Výzkum zakládá v roce 2000 společnost Comtes FHT, nejprve jako poradenskou výzkumně vývojovou kancelář, později jako výzkumnou organizaci se zaměřením na kovové materiály. Postupem doby se firma daleko více orientuje na oblast legislativy výzkumu a vývoje. Po 18 letech činnosti se vyprofilovala do pozice přední české společnosti ve výzkumu a vývoji kovových materiálů a jejich zpracování s počtem 90 zaměstnanců a obratem 4,5 mil. EUR.
Libor Kraus je autorem cca 110 publikací. Byl a je řešitelem i spoluřešitelem více než 20 národních i mezinárodních vědecko-výzkumných projektů i projektů na investice ve VaVaI. Od roku 2002 je hospodářem a statutárním zástupcem České společnosti pro nové materiály a technologie a od roku 2013 prezidentem Asociace výzkumných organizací. Ing. Kraus je členem Inženýrské akademie ČR.